Něco o mně

Tak to jsem já :-))

Jméno : Ing. Karel Šraml
Narozen : 1950
Vzdělání : ČVUT Praha, fak. elektrotechnická, obor Technická kybernetika
Kontakty :   mobil : 731 552 769
e-mail : karel.sraml@seznam.cz


    Absolvované kurzy alternativních metod :

     4 / 2003         Reiki 1.stupeň (Petr Pospíšil)
     6 / 2003      Reiki 2.stupeň (Petr Pospíšil)
     9 / 2003      Reiki pro pokročilé (Petr Pospíšil)
     9 / 2003      SRT pro začátečníky (Pavel Kutička)
     5 / 2004      Karuna 1.stupeň (Petr Pospíšil)
     5 / 2005      SRT pro pokročilé (Pavel Kutička)




Moje cesta

aneb Jak inženýr k duchovním metodám přišel

Od početí
Ještě než jsem spatřil světlo tohoto světa, tak prý jedna léčitelka při pohledu na moje rodiče řekla : Ty vaše děti ale budou vypadat (myšleno ve smyslu, že jejich zdraví nebude jejich silnou stránkou) …..
Dlouho jsem si myslel, že to byl blábol, takové plácnutí do vody. Jak může někdo pohledem zjistit, jak budou vypadat ještě nenarozené děti ? Dnes vím, že to takový blábol zase být nemusel. Což částečně potvrdila i skutečnost. Od šesti let nemocné srdce mě provázelo až do dospělosti a vlasy mi daly totální sbohem už v 15 letech. Ale pojďme popořadě ….

Psal se rok 1969, když jsem maturoval na elektrotechnické průmyslovce v Pardubicích. O 5 let později jsem pak promoval na ČVUT v Praze. Později jako člen SSM, BSP a vedoucí oddělení v jednom národním podniku jsem byl typickým produktem totalitní společnosti, technicky založený ateista. Slovo Bůh ve mně vzbuzovalo pouze představu vousatého starého pána ,kterého si věřící vymysleli, aby se měli ke komu modlit. Pod slovem „věřící" jsem si představoval „pomýlené" lidičky, kteří věří, že na nás někde z obláčku dohlíží onen vousatý dědeček obklopený bílými andělíčky.
Nicméně již tehdy jsem si začal uvědomoval, že klasická medicína má své meze a že zřejmě existují i jiné možnosti, které se zatím vymykají našemu materialistickému chápání světa. Díky mým zdravotním problémům jsem navštívil již tehdy několik léčitelů, ke kterým jsem vzhlížel s velkým obdivem nad jejich schopnostmi. Nicméně na mé problémy nestačili.

Zásadní rozhodnutí
Psal se rok 1995, kdy jsem začal mít problémy s cistou pod kolenem, které mě donutily často trávit dlouhé hodiny v přecpané čekárně ortopedické ordinace, což mě nevýslovně psychicky deptalo. A nebyla to jen cista. Až jednoho dne zřejmě kápla poslední kapka a něco ve mně převrátila naruby. A já si jednoho dne řekl: Tak takhle tedy NE, kamaráde. Nechci zbytek života strávit po doktorech a cpát se prášky. Musím pro sebe něco udělat. A šel jsem do toho.
Po revoluci různí léčitelé postupně „vystoupili z ilegality" a začala být dostupnější i příslušná literatura. V roce 1998 jsme se seznámili s léčiteli, kteří měli schopnost léčit rukama, cítit proudící energii, ale také hlavně povídat, vysvětlovat a seznamovat nás s věcmi, o kterých jsme do té doby neměli ani ponětí. V okruhu přátel, se kterými jsme k nim jezdili, se nám začal otevírat nový svět plný záhad a tajemství, která nás začala nesmírně lákat. Na meditačních sezeních pořádaných v jejich domě jsme postupně vstřebávali nové informace. Navštívili jsme také léčebný obřad daršan, který poskytovala „Matka Meera" (indická léčitelka žijící v německém městečku Oberdorf) stovkám zájemců. Podobné obřady začala později dělat i dcera zmíněných léčitelů, která postupně získala podobné duchovní schopnosti.
V té době se pomalu začala skládat mozaika mých vědomostí o zdraví a věcech, které ho ovlivňují. Ale i o duchovních záležitostech. Byl jsem nadšen schopnostmi zmíněných léčitelů odhalit a odstranit příčinu nemoci a v duchu jsem si přál mít také tu schopnost pomáhat lidem ze zdravotních problémů. V té době jsem si však ještě myslel, že je to dar, který člověk dostane od Boha. A já jsem ho zkrátka nedostal.
Postupně mi však bylo vysvětleno, že pravidelným meditováním může člověk postupně tyto schopnosti získat a dále si je prohlubovat. Je to však trnitá a dlouhá cesta a v té době pro mne prakticky nereálná. A tak jsem se zaměřil alespoň na vylepšování svého zdraví.
Z tohoto období si zcela jasně vzpomínám na jednu větu, kterou mi pan léčitel tehdy řekl a která vlastně prolíná do mé činnosti dodnes. Řekl mi : „Já vám nyní odblokuji energetické dráhy, které začnou fungovat, ale vy tu budete za dva měsíce zase se stejným problémem. Musíte si vyčistit tělo, aby se vám to nevracelo."
Hezké, že ? Ale jak to udělat ? Samozřejmě jsem z této oblasti neměl jakékoliv informace a tak jsem si nechal poradit od zmíněného léčitele a začal jsem se napájet litry šťávy z odšťavené zeleniny a ovoce. Asi třítýdenní kůra spojená navíc s každodenním klistýrem sice udělala určitou díru do rodinného rozpočtu a projevila se také snížením tělesné váhy (jako vedlejší efekt), ale jestli přinesla kýžený efekt vyčištění organizmu nebylo zcela jasně patrné. A tak jsem v následujícím období hledal další cesty a možnosti čištění těla a nezastavil jsem se ani před takovými drasťáky, jako je urinoterapie.

Heřmánkovy bylinky
Zásadní obrat v tomto mém snažení přinesl rok 2000, kdy jsme dostali tip na bylinkáře Pavla Šímu, zvaného Heřmánek. Tento zajímavý člověk působí v Praze a jeho klientelu tvoří nejedna celebrita. Má schopnost pouhým pohledem odhalit v těle znečištěné orgány. Na základě zjištěného stavu pak předepíše výplachy nosu a vhodné čaje k pravidelnému pití, které nastartují čistící procesy v těle. Na další kontrole pak pan Heřmánek zjistí míru úspěšnosti čistící kůry a provede případnou korekci složení čajů. Toto byla zcela nová kvalita v mých snahách o dosažení čistoty těla. Toto čištění jsem poctivě prováděl téměř tři roky společně s každodenní ranní studenou sprchou a musím přiznat, že výsledky se dostavily.
S odstupem času jsem si uvědomil, že různé bolístky, které se náhodně objevovaly, se najednou neobjevují. Že při jízdě na kole udýchám daleko snáze kopečky než před vyčištěním plic, které prý byly znečištěním postiženy nejvíc. Že imunita se zřejmě zvětšila, protože mě tak hned nějaký vir nepoloží a co hlavně …… cista pod kolenem, se kterou jsem přes rok měsíčně chodil na punkce a na poslední chvíli vycouval z již naplánované operace, se najednou vytratila. Kdyby nic jiného, tak toto už stálo za to.
Rozhovory s panem Heřmánkem a hlavně jeho knížka „Za tajemstvím zdraví s úsměvem, láskou … a rozumem" mi otevřely další obzory o fungování těla, které mi posloužily i v budoucnu jako inspirace při používání duchovních metod.

Nástup reiki
Zcela nejzásadnější obrat však přineslo moje náhodné setkání s kamarádem (i když dnes již věřím, že nic není zcela náhodné), který vědouc o mých snahách o zdraví, mi vybásnil, že se nechal zasvětit do reiki a jak je to fantastické. Netrvalo mi dlouho se rozhodnout, že to chci také, když mi to může pomoci v mé snaze vylepšit si zdraví. A tak jsem v dubnu 2003 seděl na mém prvním kurzu reiki u mistra reiki Petra Pospíšila. Tehdy jsem ještě nevěděl, že setkání s ním zcela změní můj další vývoj.
Petr totiž dělal kromě reiki ještě další alternativní metody, jako třeba filipínské léčitelství, ale hlavně metodu SRT. Využil jsem jeho služeb a podstoupil jsem čistící terapii metodou SRT, ale můj první dojem bylo spíše zklamání. Řekl jsem si: "No dobře, za pár stovek máš novou zkušenost i když bez patrného výsledku". A tak jsem se další půlrok věnoval reiki a byl jsem stále nadšenější, protože jsem sobě i svým blízkým pomohl od řady zdravotních problémů. A najednou jsem si uvědomil, že vlastně pomáhám nejen sobě ale i druhým, za což jsem tehdy před léty obdivoval léčitele, ke kterým jsem jezdil. Byl jsem sice na začátku cesty, ale ta cesta stála zato. A tak zákonitě následovaly další kurzy - 2.stupeň reiki a reiki pro pokročilé.
Možnosti reiki mě nadchly, ale stále více jsem si uvědomoval, že při mém pracovním vytížení a denním režimu nemám čas trávit se svými klienty hodiny při reikování, i když bych moc rád. Nebylo kdy a nebylo kde. Protože jsem však stále toužil pomáhat lidem z jejich trápení a již jsem věděl, že to možné je, muselo přijít zákonitě další kolo. Vesmír nás vede neomylně k tomu, co si přejeme a po čem toužíme, pokud to myslíme vážně a jsme pro to rozhodnuti.

Metoda SRT
Když v červnu 2003 zemřel můj bratr, vyklízeli jsme jeho byt s okruhem příbuzných a známých a dva ze zúčastněných se v tom bytě necítili dobře. Jeden dokonce po tom, co to u okna nemohl rozdýchat, odešel a odmítal do bytu dále vstoupit. Nikdy jsem se s podobným jevem nesetkal i když jsem už věděl, že citlivé osoby mohou vnímat něco, co na jiné vůbec nepůsobí.
Tak jsem si vzpoměl na Petra Pospíšila, který mi vyprávěl, že metodou SRT se dají čistit nejen lidé, ale i místnosti od nežádoucích bytostí a energií, které mohou napadat a obtěžovat citlivější jedince. Tehdy jsem to bral jako pohádku, ale najednou mi to dávalo větší smysl. Tak jsem Petra objednal na vyčištění bytu a výsledek byl udivující. Dotyčný citlivý jedinec už mohl v bytě normálně existovat a s tímto poznáním se ještě na místě nechal metodou SRT sám vyčistit. A to se děly věci.
Dodnes mi zní v uších Petrova věta : „A ty sis myslel, že si tady jen tak točím kyvadlem." To když jsem s vykulenýma očima hleděl na dotyčného, jak se kroutí, klepe a funí, když z něj odcházela různá traumata a nežádoucí energie. To jednoznačně rozhodlo - SRT ano, to musím umět. A netrvalo dlouho a seděl jsem na třídenním kurzu SRT pro začátečníky s lektorem Pavlem Kutičkou, certifikovaným lektorem této metody v ČR. To se psalo září 2003.
Několik měsíců do konce roku však pro mne bylo spíše útlumovým obdobím, protože kde nejsou výsledky, není motivace. Jako začátečník jsem na sobě vyčistil co se dalo bez toho, abych na sobě něco pozoroval. A dál jsem vlastně nevěděl co s tím. Asi se moje Vyšší Já (dále VJ) na mou nemohoucnost už nemohlo dívat a tak mi dalo poslední den v roce znamení.

Přes celé vánoce jsem hledal krabici se svíčkami, ale bezvýsledně. V onen den večer jsem najednou dostal myšlenku ….. zkus ty svíčky vytestovat SRTéčkem. Letěl jsem pro kyvadlo a testoval …. Nejdříve patro, pak místnost, pak místo v obyvákové stěně a najednou krabice od bonboniéry mezi krabicemi s hrami a fotkami a v ní …. svíčky. Neskutečné ! Ono to snad opravdu funguje …..
Hned na to mě moje VJ zřejmě „nakoplo" podruhé, protože jsem vytáhl řadu let odloženou knížku Ivana Gelnera Krok za krokem, ve které popisuje svoji cestu k roli léčitele rovněž s využitím kyvadla. Hned po Novém roce cestou do Brna, kde jsem pracoval, jsem si tu knížku četl a na prvních stránkách mě zaujala myšlenka měření energetického stavu orgánů. I když toto přímo nebylo předmětem metody SRT, s využitím znalosti techniky práce s kyvadlem a diagramy jsem začal zkoušet měřit stav orgánů, poznávat jak vypadá zánět i nádor a později další problémy lidského zdraví. I přes náročné období roční uzávěrky jsem trávil každý den hodiny přes půlnoc s kyvadlem v ruce nad diagramy a nadšeně jsem objevoval zákonitosti těla a nemocí. A postupně jsem vyvíjel „svoji" metodu diagnostiky a uzdravování těla, abych na pozdějších dalších školeních zjistil, že jsem asi sám, kdo takto postupuje.
Fanfastické bylo, že jsem mohl pracovat na komkoli v kteroukoliv denní dobu i bez jeho přítomnosti, na dálku. Takže jsem nebyl ničím limitován a to bylo úžasné. Navíc možnost měření a zápisu stavu nemoci pomocí čísel plně vyhovovala mému matematicko-statistickému založení. A výsledky se postupně začaly dostavovat, protože vyléčený zánět je přeci jenom pádnější důkaz než vyčištění něčeho, co sice člověku pomůže, ale uvědomit si to může třeba až za dlouhou dobu. A kde jsou výsledky, tam je motivace. A ta skutečně byla.
Postupně jsem prohluboval své znalosti, rozvíjel zvolenou metodu a dotvářel své diagramy. Ale jak už to tak bývá, jednou jsi nahoře a jednou dole. Tak se střídala období řady úspěchů s obdobími, kdy se člověk musel bránit depresím z pomyšlení, že se přestalo dařit.
Po více než roce práce s metodou SRT jsem měl pocit, že nějak přešlapuji na místě a že by to chtělo novou inspiraci. Již řadu měsíců jsem se snažil přihlásit se do kurzu SRT pro pokročilé. Všechny vypsané kurzy se však konaly buď na druhém konci republiky nebo v termínu, který mi absolutně nevyhovoval. Takže jsem termíny kurzů i kvůli velkému pracovnímu zaneprázdnění prakticky přestal sledovat. A znovu zabodovala vesmírná prozřetelnost. Chtěl jsem to a měl jsem to dostat.
Kvůli jednomu klientovi jsem musel nahlédnout na internetové stránky Pavla Kutičky a tak mě napadlo podívat se na termíny kurzů. A k mému obrovskému údivu jsem zjistil, že za týden se koná onen kýžený kurz. A světe div se - v termínu, který mě pracovně naprosto vyhovoval a kdy měl můj kolega, se kterým jezdím autem domů, dovolenou, takže jsem se mohl bez problémů zdržet do soboty. A ještě k tomu se kurz konal v Brně, kde přes týden pracuji a ve čtvrti, kde bydlím. Takto zametenou cestičku bych si ani ve snu nevysnil. Vesmírné síly jsou prostě moudré a vedou nás neomylně tam, kam si v našich myšlenkách vedeni být přejeme.
A tak jsem v květnu 2005 na kurzu SRT pro pokročilé načerpal další znalosti i inspiraci od fantastických kolegů a uvědomil si, že i po měsících a letech praxe má metoda SRT člověka čím překvapit. A že možnosti této metody jsou značně širší než by si člověk na začátku vůbec uměl představit.

A to je prozatím celý můj příběh. Přes všechny zkušenosti, které jsem zatím získal prací na sobě i na ostatních lidech, kteří si řekli o pomoc, vím, že jsem na začátku cesty. Úžasné cesty, po které stojí za to jít. Chcete-li někdo zažít podobné dobrodružství, máte možnost. Každému je brána otevřená.

Věřící či nevěřící

Nevím jak kdo z vás vnímá význam slova věřící, ale vzhledem k tomu, že na těchto stránkách se píše o Bohu, dušičkách, reinkarnacích, andělích, mimosmyslových bytostech a jiných náboženských pojmech, rád bych tento výraz trochu rozebral.
Občas se zamýšlím nad tím, co bych asi odpověděl, kdyby se mě někdo zeptal (jako to někdy slyšíme v rozhovorech v médiích), jestli jsem věřící. Asi bych musel odpovědět ANO i NE, podle toho, co tím tazatel má na mysli. A zřejmě by pak muselo následovat další vysvětlení:

Pokud si někdo představuje, že věřící musí příslušet k nějaké církvi, navštěvovat pravidelně bohoslužby v kostele, poslouchat slovo boží od faráře, chodit k němu ke zpovědi, řídit se mnohdy pochybnými příkazy a pravidly stanovenými příslušnou církví a bát se, že mě Bůh potrestá, když je nebudu dodržovat – tak takový věřící opravdu nejsem.

Pokud si ale někdo představuje, že věřící věří v obrovské síly vesmíru, které jsou nám k dispozici, věří v mimosmyslové bytosti, se kterými se dá komunikovat a využívat jejich schopností, věří v reinkarnaci a věří v Boha jako nejčistší a všeobjímající sílu vesmíru a přitom zůstává svobodný bez jakýchkoliv pokroucených vlivů církví - pak se k věřícím hrdě hlásím.

Moje cesta k duchovnímu uvědomění vedla právě přes alternativní metody. Slovo Bůh ve mně dlouho vzbuzovalo téměř odpor jako vše co se týkalo náboženství. Nebyl to jen vliv společenského řádu ve kterém jsem žil, ale stále jsem si kladl otázky, ostatně jako většina nevěřících
Podobných otázek se mi rojilo v hlavě mnohem víc a měl jsem z toho docela slušný zmatek, protože jsem stále nemohl pochopit, proč bych měl být jako slušně se chovající, pracující ale nevěřící člověk, horší než někdo, kdo se sice halasně hlásí k nějakému náboženství, ale jeho lidské kvality jsou pod pomyslnou laťkou vymezující pojem „slušný člověk“.

Skutečným vysvobozením pro mne bylo přečtení knížek „Hovory s Bohem“, které mi odpověděly prakticky na všechny mé otázky a vnesly, vzletně řečeno, do mé duše klid. Protože jsem se dočetl řadu věcí a myšlenek, které jsem již dávno sám cítil ale nikde jsem je neslyšel veřejně proklamovat. Například, že Bůh nevyžaduje žádné náboženství, žádné oběti a války, žádná pravidla, žádný celibát. Ba právě naopak. Ve druhém díle zmíněné knížky Bůh říká, že náboženství pro nás není dobré. A následuje několik stránek zdůvodnění. Zdá se to jako "kacířská myšlenka", ale doporučuji si to přečíst a zamyslet se nad tím.

Bůh obdařil člověka jako jediného tvora na zemi vlastní vůlí a nehodlá mu proto cokoliv přikazovat nebo zakazovat. Tudíž ani třeba válčení. Veškerá světská pravidla, i když schovaná za náboženství, si vymysleli lidé. A vždy to bylo a je spojeno s mocenskými nároky určitých skupin lidí, kteří pod rouškou náboženství manipulují lidmi s cílem dosáhnout svých mocenských cílů. Vždyť si stačí pustit televizi a denně slyšíme zprávy o válčení, v jejímž pozadí se většinou skrývá náboženská nesnášenlivost. K čemu je nám potom jakékoliv náboženství, když místo lásky k bližnímu podněcuje nenávist ke skupinám, které vyznávají jiného Boha ?

Nechci se v žádném případě dotknout nikoho z poctivých věřících, kteří jsou o nutnosti příslušnosti k nějaké církvi přesvědčeni. Je to jejich cesta a mají na ní právo stejně tak jako já mám právo na svůj názor a svoji cestu.

Proto dnes mohu s čistým svědomím prohlásit, že jsem takovým „univerzálním věřícím“, který věří v Boha jako nejvyšší dobro ve vesmíru, aniž bych se musel zaškatulkovat a omezovat pravidly jakéhokoliv náboženství.